4 mýty o přejídání
Nemohu uvěřit, kolik už jsem slyšela a četla nepravdivých tvrzení a mýtů ohledně přejídání a emočního jezení! 🫠 Tyto mýty nejenže nepomáhají ženám zbavit se problémů, ale naopak v nich posilují pocit, že s nimi „něco” není v pořádku. Je na čase společně tyto mýty vyvrátit!
Kdy už to je emoční přejídání
Zajištění základních lidských potřeb, jako je dýchání, spánek nebo jídlo, ti poskytuje nezbytné prostředky pro přežití. Co se týče posledně zmíněného, ve své nejjednodušší formě začíná příjem potravy v okamžicích hladu a energetického deficitu, a končí, když dosáhneš nasycení. To představuje rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie nazývanou homeostatická rovnováha. Nicméně v dnešní době lidé často konzumují více jídla, než je nutné.
Emoční jezení není žádné ezo
Vědecky lze emocionální jezení definovat jako jezení v reakci na negativní emoce. Emoční jezení, reakce na negativní emoce, bylo zkoumáno v různých oborech, včetně sociální psychologie, klinické psychologie, vědy o výživě, psychologie zdraví, veřejného zdraví a metabolických věd.
Znáš to. Zmrzlina po rozchodu, lízátko za odměnu, brambůrky při sledování telky po stresujícím dni. Jídlem se snažíme vyvolat příjemné pocity. Emoční přejídání se velmi často vyskytuje v reakci na negativní emoce, jako je stres, smutek, úzkost, osamělost…
Emoční jedení se týká především žen, i když jsem se ve své praxi setkala i s muži. Možná se v tom poznáváš – sáhneš po jídle, protože se chceš uklidnit, potlačit své negativní emoce. Řeknu ti ale jednu pravdu, emoce nezajíš, emoce musíš prožít. Neplatí na ně ani čokoláda, ani pytel brambůrků.
Mýtus číslo 1: Nemáš dost silnou vůli!
Tady se mi ježí všechny chlupy na těle. Ano kdysi dávno se tato teorie razila, ale už je dávno překonaná. Pravda je, že VŮLE o jídle nerozhoduje. Vidíš a slyšíš správně. Co tedy rozhoduje? Emoce a emoční asociace. Negativní emoce spojené s jídlem.
Možná si pamatuješ z dětství věty typu: „Musíš jíst zeleninu. Dokud to nedojíš, nepůjdeš od stolu.” A podobné. Od té doby, když ti někdo nabídne salát, máš osypky, když tě nutí do jídla, cítíš se strašně nepříjemně. A to jsou právě ty negativní emoční asociace. Naběhne ti pocit, který si neumíš vysvětlit. U čokolády se ti to asi neděje, že? Ne, není to o vůli, je to o emocích. Je to výsledek fyziologických a psychologických faktorů.
Mýtus číslo 2: Jídlo tě utěší…
Jíš, když jsi ve stresu, smutná, osamělá, aby ses uklidnila…vlastně ani nemáš hlad. Ale jídlo tě utěší. Do jisté míry je to pravda. Přirozeně se vyskytující sacharidy, které najdeme v ovoci, zelenině, nebo medu, umí snížit kortizol tzv. stresový hormon.
Krátkodobý stres může dočasně potlačit chuť k jídlu. Nervový systém vyvolá uvolnění epinefrinu, známého také jako adrenalin, aktivuje tělo k reakci „bojuj nebo uteč“ a způsobí dočasné pozastavení touhy po jídle. Pokud však stres přetrvává, nadledvinky začnou uvolňovat kortizol, a ten naopak zvyšuje chuť k jídlu.
V dnešní době jídlo využíváme jako emoční náplast. A potravinářské společnosti toho využívají a nabízí nám ultra zpracované potraviny, které nám podsouvají na řešení našich problémů. A to nemluvím o jejich marketingu. Bez černé limonády neprožijeme šťastné rodinné chvíle, když si nedáme čokoládovou tyčinku s karamelem, tak to nejsme my…
Odvádí pozornost od našich skutečných problémů a emocí a nabízí nám jednoduché řešení. Pravdou ovšem je, že emoce nelze „zajíst”. Emoce se musí prožít, procítit a pak je můžeš transformovat do něčeho jiného. Zajídáním emoce nezmizí, pouze se je snažíme ignorovat.
Mýtus číslo 3: Přejídáš se, protože jíš moc sacharidů
I když cukr může být návykový, není jediným viníkem přejídání. Kdyby to bylo tak jednoduché, proč by se nepřejídaly všechny ženy na světě? Sacharidy mohou situaci zhoršit, ale nejsou jediným problémem.
Sacharidy nejsou přímou příčinou přejídání, ale mohou na něj mít vliv. Jednoduché sacharidy, obsažené například v bílém pečivu a sladkostech, mohou rychle zvýšit hladinu cukru v krvi. To následně vyvolává pocit hladu a chuť k jídlu. Naopak komplexní sacharidy, které obsahuje například celozrnné pečivo a ovoce, mají menší vliv na chuť k jídlu, protože je trávíme pomaleji.
Mýtus číslo 4: Emoční přejídání je normální, občas to dělá každá
Norma není totéž co „normální". Jenom proto, že se něco děje často, neznamená, že je to normální. Situace, kdy se pravidelně přejídáš do prasknutí, není normální. Mýty nás mohou odvádět od pochopení, co je skutečně normální.
Norma je dávat svému tělu to, co potřebuje. Nasytit ho kvalitní stravou, nechat ho odpočinout, být v hormonální rovnováze, psychické a emocionální pohodě. Držím ti palce, abys nepodléhala mýtům a přijala sebe sama. Protože zdravý lifestyle nezačíná na talíři, ale v hlavě. 😉
A jestli si to potřebuješ srovnat, ozvi se mi nebo se můžeš zapojit do některého z mých skupinových programů.
Pamatuj – nejsi v tom sama!
